Logo
 
 
 
 
 

Historie Statku Za kopcem 267

Původně na místě dnešního statku, Za kopcem 267 v Kunvaldu, stálo velké kamenné stavení. Bylo stejně orientované jako dnes a obývala ho rodina Keprtova.

Rodina Keprtova chtěla v době hospodářských problémů ke konci 20. let odjet do Ameriky. Shodou okolností v té době žila v Americe rodina Kodytkova původně z Kunvaldu, těm se tam příliš nelíbilo a chtěli se vrátit zpět do naší země. Obě rodiny se domluvili na tom, že se "vymění". Keprtovi odjeli za moře a Kodytkovi se vrátili do země a obydleli statek č.p. 267. Keprtovi ještě před svým odjezdem dali postavit svatý obrázek a na památku také zasadili z jedné strany statku lípu a z druhé strany třešeň. Z toho vniknul dnešní pomník s lípou.

Kodytkovi tedy obývali stavení a měli dva syny, jeden z nich, jménem Antonín, si vzal ženu Filoménu, s kterou měli tři děti a usadili se také na statku. Nejmladší dcera Antonie se provdala za pana Minaříka z Lipůvky u Rychnova nad Kněžnou a také společně žili na statku 267.

Pan Minařík byl řezník a měl zde obchod s dobytkem. V roce 1937 - 1938 Minaříkovi zbourali původní kamenné stavení a postavili zde novou hospodářskou budovu, která zde stojí až do dnes. Pan Minařík se velice výrazně na tomto stavení zapsal, bohužel během války byl zavřený v koncentračním táboře a na následky tohoto pobytu v červenci roku 1945 zemřel.

Manželé Minaříkovi měli dvě děti Tondu a Janu. Tonda se po nelehkém mládí stal horníkem v Žacléři a do Kunvaldu zavítal jen příležitostně. Jana vystudovala zemědělskou školu v Hradci Králové, později se provdala za Josefa Krejsu a společně žili na statku. Měli spolu tři syny: Romana, Miloše a Libora. Jana Minaříková, manželka a matka třech synů, v roce 1972 dobrovolně odešla ze světa.

Po této události se maminka a babička paní Minaříková odstěhovala do Hradce Králové. Hodně se angažovala v KSČ a stavení č. p. 267 darovala státu.

Stavení ztratilo původní obyvatele a přistěhovali se sem Rekovi, kteří pracovali v místním JZD. Později se na stavení krátce vystřídal pan Kůrka, který se ale záhy odstěhoval do bytovek a stavení tak bylo prázdné.

V polovině 80. let sem z Prahy přišel Martin Fulier. Stavení Za kopcem tak opět rázně ožilo. Na statku byly koně, pes a chvílemi se zde objevovali i ovce a býci. Hodně se toho předělávalo a okolo roku 1995 zde pro podnikatelské účely pan Fuilier postavil výrobní halu. Ta měla sloužit k dřevovýrobě, resp. k výrobě násad, pažeb apod. Podnikatelský záměr nebyl ale nikdy úplně realizován. Stavení se tak dostalo do nucené exekuce. Právní stav stavení se stal velice složitým. Po dobu asi šesti let zde pravidelně nikdo nežil.

V roce 2012 byla na stavení vypsána veřejná dražba, která byla nešťastně vedena k rozdělení stavení a jeho pozemků. Dům tak koupil mladý muž ze Žamberku, který si sem přišel plnit své sny o nespoutaném životě na polosamotě. Stavení tak dostává název "Statek za kopcem". Bohužel však přichází o pozemky. Vzniká zde však silné zázemí pro chov Evropských sáňových psů.

V zimě roku 2013 k němu rovněž ze Žamberka přichází jeho budoucí žena Petra. S ní na Statku za kopcem začíná i nová historie její jezdecké stáje. V tomto roce navštěvuje stavení Tonda Minařík ze Žacléře a vypráví příběhy stavení o tom, jak statek dříve smysluplně fungoval. V prosinci roku 2014 přichází na svět jejich první syn Jiří Max Mencák. Statek za kopcem tak žije novým životem. Denně se zde něco buduje a předělává dle jejich společných snů a potřeb.

Jak historie ukázala, v tomto stavení mohou žít jen dobří a pracovití lidé. Nechť jsme právě takoví.
 
 
Statek Za kopcem 267
 
Statek Za kopcem 267